Karlův rybník - pohled z hráze
Obsah
Historie obce
První písemná zmínka o obci je z roku 1394, u příležitosti udělení městského práva Potštátu, do jehož panství obec patřila Další je z roku 1408, kdy došlo ke změně majitele potštátského panství a je připomínán kostel Pany Marie Sněžné (snad dřevěný) s farou i hřbitovem. Obec v té době byla pojmenována Lybomyrz, v průběhu staletí se název změnil na Liebenthal. Poslední podoba kostela pochází z roku 1793. V té době se vybavení kostela rozšířilo o inventář ze zrušeného kostela sv. Barbory v Prostějově (např. hlavní oltář) a kostela sv. Petra v Olomouci (např. obraz Svaté Rodiny v kasulovém rámu). Kostelní zvony pocházely z let 1500 a 1551. V poválečných letech byl inventář kostela rozvezen na farnosti v blízkém i vzdálenějším okolí, v dubnu 1948 byl již kostel zcela vyklizen. Následně byl využíván jako sklad materiálu zdejším statkem, postupně chátral a počátkem šedesátých let byl zbourán.
Z církevních památek stojí za zmínku ještě Enkelova kaple, která stávala na rozcestí cest vedoucích do Milovan a do Barnova. V ní se měla do roku 1930 nacházet 108 cm vysoká socha Madony s Ježíškem z lipového dřeva, pocházející z let 1420 – 1440. Stejně jako kostel, ani tato kaple se nedochovala. Mezi stromy jsou jen nepatrné zbytky rozvalin.
Nepotvrzená informace hovoří, že v místech východně od kostela stával v ještě dřívějších dobách hrad. Jeho existence je však sporná, tj. není písemně doložena a pátrání v místě nebylo možné.
Převážná část obyvatelstva byla vždy německé národnosti. V roce 1910 zde žilo 390 obyvatel, v roce 1921 měla obec 93 domů a žilo zde 375 obyvatel, z toho 371 připadalo na Němce a 3 na Čechoslováky, 1 člověk měl jinou národnost. V roce 1930 měla obec 100 domů a žilo zde 375 obyvatel, z nichž bylo 364 Němců a 11 Čechoslováků.
Zdejší obyvatelstvo se živilo především zemědělstvím. V obci byly záložna, pila, hasičská zbrojnice, 2 hostince, břidlicový lom, škola, výroba zemědělských strojů, ...
Nepřehlédnutelný prvek v koloritu obce představovaly dřevěné větrné mlýny beraního typu. V obci se nacházely před rokem 1945 tři takové mlýny, přičemž před první světovou válkou vyhořel čtvrtý. Kvůli velkému počtu větrných mlýnů se zdejší krajině přezdívalo Moravské Holandsko. K obci ještě náležely dva vodní mlýny v údolí Něčínského potoka – Horní a Dolní mlýn.
Po II. světové válce bylo původní obyvatelstvo vysídleno a obec byla začleněna do nově vzniklého vojenského výcvikového prostoru Libavá. Před úplným zničením obec zachránila potřeba ubytování zaměstnanců Vojenských lesů a statků, které na území újezdu hospodařily od jeho vzniku. Obec Luboměř pod Strážnou byla jedním z pěti sídelních útvarů VVP Libavá.
Z původní zástavby zbylo asi deset domů. V padesátých letech bylo postaveno deset dvojdomků, později pak dva bytové domy s jednadvaceti byty; škola a mateřská školka, které již několik let neslouží svému účelu. V objektu bývalé školy v současné době sídlí Obecní úřad.
Nová historie obce se začíná psát 1. ledna 2016, kdy došlo k jejímu vyčlenění z VVP Libavá a takřka po sedmdesáti letech opět vznikla samostatná obec Luboměř pod Strážnou.